SDH POHOŘELICE

Dne 17.10.2015 se po mnohém plánování konečně uskutečnila společná „Ukončená sezóny SDH Komárov a SDH Pohořelice“. Smyslem bylo nejen posedět a pobavit se, ale také poměřit společně síly v náhodně vylosovaných družstvech, v různorodých disciplínách, nejlépe vše v přátelsky laděném, ale zároveň i mírně bojovném duchu. Akce byla primárně určená pro všechny členy sborů a jejich polovičky  a dále pro pozvané fanoušky a přátele našich spolků. Tentokrát poprvé to proběhlo vše na Komárově. Původně b\ylo plánováno, že se bude sportovní část odehrávat na kopci, na hřišti, avšak díky ne moc příjemnému počasí a polednímu padání mlhy, jsme se nakonec rozhodli, že akce bude celý den probíhat v kulturním domě, což byla taková pojistka, se kterou bylo počítáno.                                                                        

Ve 12:00 hodin jsme měli sraz v kulturním domě a vše započalo společným obědem – tento byl záměrně zvolen jako nenáročný na přípravu, abychom se nijak nezdržovali – byla grilovaná kuřátka s chlebem a okurkem. Na zapití bylo nejen nealko, ale i vychlazené pivo Rebel 11°. Po obědě jsme se rozlosovali do šesti družstev po pěti závodnících a jelikož nás bylo přesně 30 vrcholových atletů, tak to i krásně vyšlo. Pořadí v každé z disciplín se hodnotilo samostatně a nakonec družstvo s nejmenším součtem bodů zvítězilo.

Připraveno bylo těchto 10 disciplín, které jsem odstartovali okolo 13.30 hodin: střelba ze vzduchovky (probíhala na okraji vesnice, směrem k areálu družstva, použito pět vzduchovek Slavia 631, střelba na 10 metrů v leže, každý měl 10 diabolek na 10 špalíčků, počítán součet sestřelených špalíčků – tedy hodnocení úspěšnosti), štafetový sprint (který byl vzhledem k možnostem sálu nahrazen štafetovým člunkovým během, na čas), plnění 4 litrové sklenice vodou za pomocí pouhých štamprlí 0,04 l (na čas nejrychlejšího přetečení sklenice), puzzle (dva obrázky Krtečka, po 60-ti dílcích, na čas), spojování hasičských přechodek (štafetově spojování v jeden celek a rozpojování přechodek C52/B75, na čas), stavění věže (úkolem bylo postavit co nejvíce stejných dřevěných špalíčků na sebe), býčí kruh (přenos míčku na posilovacím kroužku zápěstí, zavěšeném na třech provázcích, po předem vytyčené trase, na čas, za každé spadnutí trestné vteřiny), nástřik na terče (stříkání džberovými stříkačkami na terče s elektrickou signalizací naplnění, na čas), skákání v pytli (štafetové skákání v sále na parketách – solidní pády), a na závěr jednonožka (jediná disciplína, ve které soutěžili všichni zároveň a výkon každého jednotlivce měl pro jeho družstvo význam – kdo nejdéle vydrží stát na jedné noze, aniž by se ostatními končetinami této nohy dotýkal – nejdéle vydržel Milan Zelík, a to 51 minut, ostatní první příčky však nijak nezahálely, k velmi rychlému ukončení hry přispělo vynucené plnění úkolů a tím posledním byla poloha, kdy se zbylí soutěžící museli prsty své ruky dotýkat špičky nohy, na které právě stáli – rovnováhu bylo již velmi obtížné vyrovnat a všichni jsme vypadli během snad jedné minuty). Tato sportovní část, kterou všichni přežili ve zdraví, končila až okolo 19 hodiny. To si již kapela připravila aparaturu a zanedlouho začala hrát.

Na večer jsme měli připraveno již honosnější občerstvení. Holky připravily obložené mísy – bylo toho cca. 15 kg, Beáta Sukupová napekla asi 10 šišek sekané, Zuzana Lisoňková nasmažila kuřecí řízečky, dále holky napekly různé šneky, koláče a buchty. Dokonce se den předem peklo snad poprvé v historii i v naší  zbrojnici – buchta s názvem orgasmus – a opravdu, její chuť byla slastná J  (recept dodala zkušená pekařka orgasmů, orgasmice Gábina Zelíková). I na tuto večerní část, kterou nás provázela tříčlenná kapela Horst, složená ze zpěváka a kytaristy Petra Holuba, klávesisty a bubeníka, byli pozváni všichni členové obou sborů a již i širší část přátel. Mohlo nás být nakonec až 45 kusů. Zajímavostí bylo vstupné – pro členy to bylo kromě 200,- Kč na hlavu také půl litru tvrdého alkoholu, který poctivě všichni přinášeli v nejrůznějších podobách, nejhojněji byla ale samozřejmě zastoupená slivovice – Petra Vendolská toto řádně kontrolovala již od samého začátku a vše si písemně značila – nechtěl bych být v kůži toho, kdo by přišel bez vstupenky a dostal se Pecance do spárů J Kapela hrála hezky česky a také známé hity, které výborně hrajícím kapelnickým muzikantům možná nepřišly až tak zajímavé, ale důležité bylo, že nás pobavily a mohli jsme se na nich pěkně vyřádit. Byly i okamžiky, kdy pařili snad všichni přítomní.

Ve 22 hodin proběhlo očekávané vyhlášení výsledků sportovního klání. Na šestém místě skončilo družstvo samonazvané jako „Mrzáčci“, se ziskem 51 bodů, ve složení Lenka Vendolská, Bea Sukupová, Katka Sukupová, Radek Michal a Vašek Guriča. Na pátem místě to bylo družstvo „(J)Elita“, se ziskem 33 bodů, ve složení: Adéla Sukupová, Gábina Hyblerová, Honza Bednařík, Jakub Horák a Miroslav Vrzala. Čtvrtí byli „Fajr“, s 32 body, ve složení: Zuzana Lisoňková, Věra Klofáčová, Lada Konečná, Luba Hanáček a Venca Sklenařík. Třetí, již i medailové místo, obsadilo družstvo s krásným názvem „Obrázci“, s 31 body, ve složení: Petra Pavlusíková, Petra Vendolská, Milan Zelík, Aleš Maňásek a Jana Forbelská. Druzí byli nakonec hráči z družstva, téměř příznačně označeného, ale bohužel to nevyšlo, „Jedničky“, se ziskem 28 bodů, ve složení: Tomáš Patočka, Kristýna Šilcová, Gábina Zelíková, Tomáš Zelík a Víťa Horák. No a vítězi se stal tým „Kopostar“, pojmenovaný zřejmě po dvou hvězdných členech tohoto náhodného seskupení pozoruhodných individuí a rozporuplných osobností J, kterému se podařilo získat nejmenší součet pořadí ve všech disciplínách – 27, složení vítězů: Martin Lisoněk, Dušan Vrzala, Jiří Klofáč, Adéla Vyoralová a Iva Michalová. Cenami pro první tři místa byly medaile a jeden balíček brambůrek, který bezpochyby zasytil celé družstvo, neboť všichni byli nacpaní až k prasknutí z oněch popisovaných prohýbajících se stolů J.

Je jasné, že sportovní část této akce právem vysílené závodníky nesmazatelně poznamenala a s půlnocí již začaly některým docházet síly. Zato kapela hrála pořád se stejným nasazením a když kolem druhé hodiny noční končila, byla nás tam sotva polovina. Plán, že se bude spát na Komárově se snažil splnit jen Milan Zelík, který si již rozestlal spacák i karimatku, ale poté byl rozběsněnými Komárovjáky vytažen a nakonec jsme jeli do Pohořelic všichni taxíky.

Úklid byl domluven na štěstí až na dvě hodiny odpoledne, takže se všem podařilo snad dostatečně zregenerovat a připravit břicha na nedělní dojídání a dopíjení – zbylo toho ale tolik, že jídlo jsme si museli ještě rozdělit a rozdat, protože tolik bychom toho sníst opravdu nemohli. Piva padly dva velké sudy. Toho tvrdšího pitiva fakt hodně – no fuj.

Jinak proběhlo vše bez problémů, nikomu se nic nestalo, nic se nerozbilo. Myslím, že se jednalo o příjemnou a vydařenou akci, na které jsme se mohli pro změnu věnovat také sobě navzájem, bez povinnosti kohokoliv obsluhovat, či přemýšlet, zda všem všechno vyhovuje a zda jsou spokojení – prostě si to každý udělal, jak chtěl.