SDH POHOŘELICE

V sobotu dne 20.8.2016 se konal další ročník Sportovního dne, spojeného s večerní taneční zábavou. Jelikož na fotbalovém hřišti (do té doby tradičním místě pro tento den) probíhaly stále stavební práce na nové budově, konal se Sportovní den v zámeckém parku. A že to byla dobrá volba, jsme slyšeli vskutku mnohokrát!

Předpřípravy probíhaly již několik týdnů dopředu. V den konání sportovního dne probíhal navíc jeden ze závodů Velké ceny Uherského Hradiště, kterého se naše ženy musely kvůli bodovému ohodnocení zúčastnit, což znamenalo, že nám jejich pomoc bude zcela jistě chybět. Na pomoc jsme mohli sáhnout do dorosteneckých rezerv a uspořádat sportovní den v tradičním pojetí.  S ohledem na to, že se však „sporťák“ konal v jiném, honosnějším prostředí, se zcela širšími možnostmi, bylo již od počátku jasné, že stanovišť pro děti bude moci být více. Proto jsme se rozhodli oslovit jako eventuální nové spolupořadatele ženy z Českého červeného kříže v Pohořelicích, jejichž pomoc by byla zcela jistě vítána, ne-li až nutná J Tyto s akcí souhlasily a i s fotbalisty z TJ Sokol Pohořelice pořádaly Sportovní den rázem již tři obecní spolky. Je nutné poznamenat, že součástí ČČK byly i dvě paní učitelky z mateřské školky.  

Faktické přípravy (které již bylo vidět) započaly v úterý – ze dvora Obecního úřadu byly převezeny 10 m dlouhé fošny a trámy na taneční parket, které tam byly uskladněny ještě od loňských oslav 760 let od založení naší obce, a které tam byly zároveň připraveny pro jejich hlavní účel, a to vybudování nové rozsáhlejší pergoly ve dvoře Obecního úřadu.  Ve středu jsme na zatravněné ploše před zámeckou terasou taneční parket postavili a vyrovnali. Čtvrtek byl věnován nákupům. No a v pátek to vypuklo ve velkém. Již dopoledne jsme vyráželi pro sudy piva do Kunovic (brali jsme 20 kusů), 40 pivních setů jsme brali ve Starém Městě a po vyložení nákladu jsme vyzvedli v Malenovicích stavební oplocení s betonovými patkami – ty nám daly zabrat, ale večer na zábavě byly výborným pomocníkem pro ohraničení celé placené zóny. Odpoledne se již začaly stavět stany a nadstřešovat taneční parket.

V sobotu byl sraz již na 10 hodin, kdy probíhaly jednak přípravy zázemí celé akce, včetně hojného osvětlení, dřevěný altánek byl přebudován na bufet, a jednak si všichni spolupořadatelé připravovali svoje stanoviště, na kterých je již za několik málo hodin měli navštěvovat účastníci sportovního dne. Místo pro prezenci bylo přímo před zámkem, hned vedle zámecké terasy. Ženy z ČČK měly na starosti jídlo a k tomuto přistoupily velmi šikovně – smažily totiž langoše s různými příchutěmi. Ten nejmazanější byl s „hasičskou směsí“ a stál 35,- Kč, což je na současné poměry paráda. Langoše měly svoje místo u dřevěného altánku / bufetu, na straně u firmy Metal PS, jejíž majitel Jan Pecha nás opět nezklamal a celé zázemí nám napojil na firemní zásuvku 400 V. Jen kapela večer byla napojena ze zámku. Pro některé pořadatele přípravy plynule přešly v zahájení sportovní části dne. Tato vypukla ve 14:00 hodin a již před zahájení se prostor před zámkem začal mihotat nadšenými závodníky. Již bylo jasné, že počasí vyjde na jedničku a že budeme moci být jedině rádi, že jsme v parku, neboť nás stromy ochrání před pálivých sluníčkem. Díky hustým korunám stromů nebylo tedy horko vůbec nikde. 

Trasa začínala u schodů vedoucích od zámku ke kostelu – tam na soutěžící čekala první disciplína – přesouvání se po pivních bednách, aniž by se dotkli jakoukoliv končetinou země. Druhá byla pak medailová záležitost, u bočního vchodu do kostela, před klenutým průchodem, a to skok do dálky.  Třetí stanoviště bylo již u zatravněné plochy mezi kostelem a prvními domy v ul. Farská – zde se muselo běhat v tzv. vytrvalostním běhu, délkou rozděleném podle věkové kategorie – tady se také bojovalo o medaile. Čtverka byl krátký sprint po lesní cestě vedoucí od konce asfaltové cesty v ul. Farská až po cestu ke kapličce. Pátá disciplína byl hod míčkem do tlamy medvěda, která na soutěžící čekala v polovině cesty ke kapličce, neboli Minimuzeu Kaplička. Šesté stanoviště bylo čistě v dikci zdravotníků – zde soutěžící museli ošetřit velkou raněnou plyšovou pandu, která byla větší, než tři soutěžící dohromady. Posezení na tomto stanovišti vypadalo velmi nevinně – příjemné prostředí, bez provozu, co by tam tak mohlo chybět. Jenže delší pobyt v těchto místech jasně ukázal, že zrovna vymýcený bývalý jabloňový sad na straně areálu bývalého JZD vpustil do této časti parku vítr z polí a údajně pořadatelům na tomto místě nestačily ani mikiny.  K sedmičce se závodníci museli vrátit až na lesní cestu vedoucí od křižovatky s cestou ke kapličce, směrem k areálu bývalého JZD – jednalo se o skok v pytli. Následující, osmé stanoviště bylo třetí a zároveň i poslední medailovou disciplínou – pouta. Devítka čekala u rybníčku – byl to rozzuřený Shrek, do jehož obličeje v desce děti házely míčky naplněné vodou – a že jich schytal- těžko říct, zda do toho půjde i příští rok. Desátá disciplína byla slalom na branku, která byla připravena pod rybníčkem. Na asfaltovém hřišti za rybníčkem čekaly další dva úkoly. Jedenáctka byla koloběžka a slalom na ní a dvanáctá disciplína byla vodní – pumpování a stříkání džberovou stříkačkou na kuželky. Když se pak závodníci vrátili zpět směrem k zámecké louce, tak tam na ně u keřů zlatého deště čekala hra pavouk, se šťastným číslem 13. Čtrnáctka byla dobrodružná střelba ze vzduchovky, kdy se střílelo směrem ke kamenné zídce, tvořící stěnu mezi parkem a bývalou zahradou. Disciplína č. 15 byla pak připravena pod Platanem s legendárním okem ve větvi, na straně k zahradě, kde se házelo disky do vytyčených území. Na druhé straně Platanu pak děti přenášely vodu v kelímkách a plnily velké zavařovací sklenice – tím splnily úkol 16. Na sedmnáctce se pomocí kelímků vytvářely obrazce, které byly v tuto dobu velmi aktuální, neboť probíhaly Olympijské hry v Riu – smyslem bylo vyzkoušet, zda děti vědí, jak jsou barevné olympijské kruhy seřazeny. No a závěrečná osmnáctá disciplína byla již v cíli, u bufetu, kde byli všichni soutěžící dle svých představ namaskování barvami na obličej – takže poté zde již pobíhala samá zvířátka a nadpřirozené bytosti. Celá cesta zabrala asi hodinu. Fronty byly však u disciplíny pouta, neboť tato byla zejména pro tu nejmladší věkovou kategorii poměrně náročná a časový průměr na jednotlivce jsme krutě neodhadli – takže děti musely čekat až půl hodiny – ale co už, aspoň měly oddech. Na každém stanovišti soutěžící obdrželi jedinečné razítko. Jakmile jich nasbírali 18, tak si mohli jít k prezenci vyzvednout sladkou odměnu, v podobě pitíčka, lízátka a sušenky. Děti byly rozděleny do tří věkových kategorií: 0-6 let, 7-11 let a 12-15 let. Zúčastnilo se celkem 95 dětí, což nás opravdu potěšilo, neboť ve spojení s rodiči, prarodiči a dalšími rodinnými členy a kamarády vytvořily poměrně solidní shromáždění lidí, kteří si však vzájemně nezavazeli, neboť měli možnost se kam rozprostřít a zámecký park jim bez problémů vystačil. Okolo 18:30 hodin proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků a předání medailí. Trošku nás pozlobila aparatura, respektive mikrofon, takže někdy bylo rozumět jen část věty, jindy vůbec nic. Nakonec se spálila prodlužka a vyhlašovalo se, co hlasivky stačily.  

V nejmladší věkové kategorii to dopadlo následovně:

Skok do dálky: 1. místo – Lucie Hochmannová, 2. místo – Zdeněk Zapletal, 3. místo – Roman Regent

Vytrvalostní běh: 1. místo – Jakub Kadlčík, 2. místo – Eliška šebková , 3. místo –Lukáš Zelík

Pouta: 1. místo – Lukáš Zelík , 2. místo – Ondřej Holeček, 3. místo – Monika Habeová

Ve střední věkové kategorii to dopadlo následovně:

Skok do dálky: 1. místo - , 2. místo - , 3. místo –

Vytrvalostní běh: 1. místo – Alexander Brázdil, 2. místo – Zuzana Zelíková, 3. místo – Ondřej Šolc

Pouta: 1. místo – Natálie Hanáčková , 2. místo – Zuzana Zelíková , 3. místo – Karolína Stoklasová

No a v nejstarší věkové kategorii byla jen jedna soutěžící – Nikola Konečná, která jak jinak – všechno vyhrála J

Nelze opomenout, že asi od 15:30 hodin, v zámeckém parku, pod habry naproti dřevěného altánku byla možnost projet se na poníkovi, vlastně na dvou, kteří k nám přijeli ze Žlutav. Jízda stála 30,- Kč a bylo to příjemné zpestření pro odsoutěživší děti. Vzhledem k tomu, že vstupné na sportovní den bylo dobrovolné, tak to byly vedle langošů a pití z bufetu jediné vynaložené finanční náklady – ale i přesto někteří údajně remcali, že je to moc – neuvěřitelné, chtěl bych, aby uspořádali nějakou akci pro veřejnost, kde bude vše zdarma – bych je chtěl vidět :-D :-D. 

Od 18:00 hodin, ještě v průběhu sportovního dne, se na zámecké terase připravovala aparatura a veškeré zvukařovy kabeláže, a že toho měl. Naši obec měla totiž zanedlouho navštívit jedna z nejlepších kapel současnosti v našem regionu – skupina Focus. Původní obavy, že se na terasu všichni nevlezou, byly kapelou hned rozptýleny s tím, že už hráli i na menším plácku. Myslím, že kombinace teplého počasí, výborné kapely a příjemně vyhlížejícího osvětleného prostředí parku a historických dominant naší vesnice, vytvořily mimořádnou atmosféru pro uspořádání akce tohoto typu. Očividně si lidé ať už toho či onoho vážili a dorazili pro naše poměry v hojném poštu – i s pořadateli nás tam bylo 350 a to je už pěkné číslo. Bufet byl osvětlen samozřejmě také, u výdejního okénka se fronty netvořily, neboť uvnitř neustále pendlovalo minimálně šest lidí. Pro odlehčení se čistě jen pro pivaře postavil ještě jeden stánek naproti u slavnostně zasazené lípy srdčité při příležitosti oslav 750 let od založení obce. Udírna byla roztopena zkušeným udičem a labužníkem Pavlem Šeďou a plně naložena již mnohokráte vyzkoušenými klobásami z řeznictví Chýla z Jarošova. Výběr vstupného ve výši 100,- Kč za osobu byl na třech místech – u kostela, dále na rohu zámku, u vstupu do restaurace, kde to bylo nejnáročnější a nakonec u chodníčku vedoucího od bufetu směrem dále do parku – ponaučením pro nás je, že tady pokladnu příště již nemá cenu dělat, neboť tudy přišel pouze jeden člověk J Již zmiňované stavební pletivové oplocení bylo nataženo od nevyužívané vstupní pokladny u bufetu, až k lavičkám před kostelem a podélně byla celá blokáda osvětlena reflektory tak, aby neoslňovaly hosty, ale zároveň vytvářely na vnější straně přehled o případných černých pasažérech, snažících se dostat dovnitř bez zaplacení  - naštěstí k této situaci nedošlo a všichni byli féroví. Na tanečním parketu bylo při hře neustále plno, až nakonec „bigbíťáci“ stáli všude možně okolo na chodníku a trávě, neboť na dřevěnou plochu se už prostě všichni nevešli. Kapela měla hrát do 02:00 hodin, ale prý za výborné klima přidali ještě několik písniček, což nás samozřejmě potěšilo a myslím, že by nikdo nic nenamítal, aby hráli až do tří J S koncem hry kapely však večer klasicky ještě nekončil, mnozí ještě vysedávali v příjemně ochlazeném nočním parku a vychutnávali si poslední piva a štamprle všeho druhu. Asi kolem čtvrté ranní jsme teprve vyklidili bufet a vyloženě natěšení na nedělní uklízení jsme se odebrali do pelechů.

V neděli ráno bylo počasí však již jinačí – toto být v sobotu, tak nikdo nikam nedojde. Pršelo a pršelo, až jsme nakonec nemohli uklidit ani stany kvůli proschnutí plachet, ani oplocení, neboť na trávu se nedalo vjet a samozřejmě jsme nechtěli popudit zámecké obyvatele proti sobě a vytvořit jim tam koleje až po kolena J V neděli jsme tedy uklidili pouze pivní sety. V pondělí bylo počasí již lepší, ale přeháňky trvaly téměř celý den, až navečer se počasí umoudřilo. Díky tomu se veškeré věci, včetně podia uklidily najednou v úterý odpoledne a před zámkem bylo opět čisto, jakoby se tam nic nedělo.  

Myslím, že jiné akce ve vesnici neurazím, když prohlásím, že se jednalo o akci roku, která byla na onen slavný den špičkově připravena, sportovní den pořádalo 40 lidí, na večer nás fungovalo dvacet. Všem pomocníkům a spolupořadatelům je na místě poděkovat – bylo to super, můžeme se poplácat po ramenou!