SDH POHOŘELICE

Ve dnech od neděle 24.7. do úterý 2.8.2016 se konalo letní soustředění mladých hasičů v rekreačním středisku Kamínka, okres Kroměříž, kde jsme byli letos již po páté!

Tradičně se o převoz překážek a dalších těžkých břemen postaral Miroslav Vrzala, převoz batohů a dalších věcí zajistil Milan Vaďura. Hasičák – Avia nemohl chybět a soustředění ve složení 22 dětí a 7 dospělých mohlo začít. Již zkušeně jsme termín zamluvili před pořádáním srpnových pivních slavností, neboť po zkušenostech ze dvou předchozích let již víme, že s vosami nalákanými vůní piva si není radno zahrávat. Spali jsme v sedmi chatkách a vedoucí měli k dispozici srub, neboť vše ostatní bylo již plně obsazeno. Současně tam totiž probíhal i tábor Základní školy Trvana, s téměř 80ti dětmi – oproti nim jsme byli spíš jako rodinný výlet. Po ubytování a vybalení věcí jsme si tradičně nezdobili táborová bílá trička barvami na textil, za použití šablony s motivem stovkaře na kladině a nápisem Firesport.

Den začínal v 07:00 budíčkem, po ranní hygieně byl v 07:30 hodin sraz na hřišti s umělou trávou, kde každodenně po rozcvičce, které se již ujali starší žáci a dorostenci, probíhala celotáborová olympiáda – sed leh, hod míčem, sprint a skok přes švihadlo. V 08:30 byla pro nás již v hlavní budově připravena snídaně. Poté následovalo trénování. Dorostenci a část starších žáků odjížděli s výbornými trenéry Janou Forbelskou a Lubomírem Hanáčkem na fotbalové hřiště do Roštína, kde na vedlejším hasičském hřišti trénovali stovky. Od domácích hasičů jsme měli zapůjčenu jednu kladinu, další kladinu, spolu s oknem a bariérou jsme si přivezli. Mladší žáci a část starších žáků se věnovali tréninku útoku CTIF, kde je doslova drtil Tomáš Zelík a závodu požárnické všestrannosti, kde s nimi pracovali Radek Adam, Robert Habe a Milan Zelík. V 11:00 nám svačinářka Peťka Vendolská s dvouletou Anetkou připravily svačinky a trénování mohlo pokračovat. Oběd byl ve 13:00 a po něm zasloužená hodina klidu. Ve 14:30 pak začínaly táborové hry.

Letos byla celotáborovou hrou Cesta kolem světa. V šesti dnech jsme se věnovali vždy jednomu z šesti kontinentů – vyřadili jsme pouze Antarktidu. Na každý den byly připraveny tři disciplíny, které měly vždy něco společného s daným kontinentem. Děti, rozdělené do pěti družstev, poté v těchto disciplínách bojovaly o nejlepší umístění a získané body za pořadí si dle kontinentu vlepovaly do vlastnoručně namalované mapy světa ve formátu A2, které s sebou nosily v tubusech. Tým s nejvyšším počtem bodů samozřejmě vyhrával. V 16:00 byla další svačinka a v 19:00 jsme večeřeli. Po večeři a chvíli oddechu jsme se vždy sešli v nadstřešeném posezení u sudů, kde byl kontinentový den završen finální čtvrtou disciplínou – družstva musela vždy jednoho ze svých členů namaskovat do podoby osoby, kterou jsme jim po večeři sdělili – na přípravu měla zpravidla necelých 45 minut, ale i za tak krátkou dobu družstva dokázala neskutečné věci. Afrika – domorodec, Jižní Amerika – brazilská tanečnice, Severní Amerika – Yetti, Asie – Gejša, Austrálie – Krokodýl Dandee a u Evropy si mohli vybrat jakoukoli osobu či příslušníka nějakého etnika či skupiny, ale tak, abychom jej dokázali poznat, bez toho, aniž by nám museli radit. Tyto masky byly pak ohodnoceny různým počtem bodů dle zalíbení u rozhodčích. A někdy to nebylo lehké rozhodování. Po šestém dnu Cesty kolem světa bylo rozhodnuto – zvítězilo družstvo Honzi Landsfelda, ve kterém byla Denisa Maňásková, Martin Hefka, Zuzana Hochmannová a Lukáš Zelík. Pouze toto družstvo bylo oceněno medailemi, ale pro všechny týmy čekala finálová hra – Honba za pokladem kolem světa. Milan Zelík připravil v terénu asi tří kilometrový úsek, kde museli hledači pomocí hodin se třemi kompasy, speciálně vytvořenými pro tuto hru, zodpovídat otázky, podle výsledku správně směrovat kompasy a poté získat správný směr dalšího putování, který si také sami naměřili pomocí buzoly. Třetina hry se odehrávala v hustě zarostlém lese, další třetina v polích a poslední část v obci Roštín, kde cílem byl kostel, u jehož zadních dveří pod stromem byl pro každé družstvo připraven poklad, objemově rozlišený podle umístění jednotlivých družstev v celé soutěži. Bohužel zrovna v tento ještě do 15:00 hodin prosluněný a horký den přišla jedna z největších bouřek, jaké jsem zažil. Během asi 10 minut se zatáhlo, začal foukat silný a studený vítr a už to vypuklo. Silný déšť, doplněný o krupobití, s kroupy velkými jako pětikoruny a trvající minimálně 20 minut, tuto hru předčasně ukončil. Toto by však nebylo zdaleka nejhorší – dle radaru nás měla bouře vzít pouze okrajově, takže se počítalo s přeháňkami, jenže udeřila zrovna v době, kdy bylo předposlední družstvo Šejvovců, ve složení: Richard Ševeček, Kristýna Šilcová, Saša Habeová, Zuzana Zelíková a Patrik Silný již na trase, a to asi 20 minut – což vycházelo na přechod lesy a poli. Všichni v družstvech měli povinně telefony, abychom se s nimi mohli kdykoliv zkontaktovat, takže nás velmi potěšilo, když jsme se dozvěděli, že nezůstali trčet na dešti a zalezli si do posedu, který ještě před bouří míjeli ve směru chůze k vesnici. Jelikož déšť neustával, rozhodl se Robert Habe, že pro ně vyrazí se svým vozidlem s pohonem na všechna čtyři kola. Toto se mu podařilo, avšak rozbahněnými cestami se již nedalo vrátit nazpět, do kopce auto prostě nejelo, a proto se musel vymotat z labyrintu nepřehledných polních cest těmi směry, kudy to bylo po rovině – vše ale vyšlo na jedničku a dorazili zdárně do tábora. Neustálý přívalový déšť si však mazaně pohrával s naší Avií a dokonce do ní i zatékalo – toto si vyzkoušeli všichni, co se Avií vraceli ze hřiště v obci na Kamínku. Stěrače samozřejmě nestíhaly stírat vůbec nic, neboť jejich rychlost byla výrobcem nastavena na skutečně vražednou a tedy schopnou reagovat jen na běžné jarní deštíky – nikoliv však na toto peklo, které mlátilo stromy sem a tam a zem zasypávalo nekonečným množství ledových kostiček, které bychom samozřejmě za jiných okolností využili pro vylepšení našich fantastických drinků. Poté, co to nejhorší přešlo, odčerpávali Lubomír Hanáček s Tomášem Zelíkem vodu z nášlapných prostorů před chatkami, neboť pro ty nejmenší to byla potopa, sahající jim až po okraj gumáků – některým členem pojmenovávaným jako holínky – v tomto případě však děti vůbec nevěděly, o čem je řeč – netušily, zda se jedná o exotický pokrm králů, či blouznění kroupami pomláceného nováčka tábora :-DDD. Pak jsme jim to objasnili a aby v tom neměly děti zmatek a nedošlo opět k podivné záměně obuvi, tak pro jistotu běhaly bosky – zřejmě se jim líbilo, že jindy rozpálená zem nyní tak příjemně studí :-DDD

Dostalo se samozřejmě i na požární útoky, i když pouze okrajově. Vodu jsme si brali z požární nádrže, což nám opět umožnili místní „dobráci“ (dobrovolní hasiči), kterým jsme se odměnili litrovým kapitánem! Vzhledem k tomu, že starších žáků bylo na tomto soustředění poskromnu, tak jejich družstvo letos netrénovalo a část vypomáhala mladším žákům v útoku CTIF a část se věnovala práci s hadicemi a rozdělovačem, společně s dorostenci. I tak se ale všichni určitě dostatečně zabavili, neboť už třetí den se na některých projevovala únava  - někteří dokonce podřimovali i u oběda a večeře J Tato únava však samozřejmě nebyla způsobena nemilosrdným a náročným tréninkem – mohla za to zejména nespavost starších účastníků soustředění, kteří si měli pořád o čem povídat a usínali kdo ví kdy.

Občasné večerní přeháňky nám trošku narušily posezení u táborového ohně, ale nakonec to v sobotu vyšlo. Konečně jsme do sebe dostali klasického špekoně J Ku podivu vedoucích, kteří se na špekáčky strašně těšili, toto není zase až tak oblíbený pokrm dětí a dost špekáčků zůstalo. Proto jsme je dali do lednice a zdárně je zbaštili v pondělí, u dalšího táboráku, doplněného o stezku odvahy. To zase bylo!!! Před zahájením byl najednou úplný klid, někteří byli dokonce taaak moc unavení, že pořád mluvili o tom, že by dnes šli spát dřív. Jiní to zase zkoušeli na bolest různých částí těla, která jim možná znemožní, aby se stezky zúčastnili – to byly ale fintičky :-D :-D Pravidlo, že největší hrdinové a machýrci, jsou pak nejvíce vyplašení, platí stále :-D :-D Naštěstí stezku všechny děti zvládly bez úhony a nemuseli jsme je po lesích nahánět.

V letošním roce došlo ke změně provozovatele a zaznamenali jsme také částečnou obměnu personálu. Tyto změny však neměly vůbec žádný vliv na naši spokojenost. Opět nás Kamínka nezklamala a všechny oblasti, které bychom mohli ohodnotit, by zcela jistě dosáhly jedničky! Spolužití s druhým táborem bylo zcela bezproblémové, i přes to, že nás v areálu bylo téměř 120, tak jsme si vzájemně nepřekáželi, nezavazeli si a problémy jsme nepostřehli ani mezi dětmi. Technika nám vydržela bez úhony, nikdo se nijak vážně nezranil a psychická újma nebyla zaznamenána ani u vedoucích :-D Před posledním obědem proběhl zápis do kroniky – shodou okolností na nás zbyla poslední dvoustrana, po obědě jsme udělali poslední společné foto a vyrazili vstříc našim domovům, kde nás čekají zcela jistě další zajímavé prázdninové dny.