Ve středu 12.8.2015 jsme po 14:00 hodině vyrazili na další letní tábor, opět do rekreačního areálu Kamínka, u obce Roštín na Kroměřížsku. Vyrazilo celkem 24 dětí a 8 dospělých, přičemž Peťka Vendolská měla s sebou i batole Anetku. Poprvé s námi jela i Adéla Sukupová se Šimonem. Za vedoucí to byli: Adam Radek, Forbelská Jana, Hanáček Lubomír, Sklenařík Václav, Zelík Milan, Zelík Tomáš, v polovině tábora přijeli i Aleš a Karla Maňáskovi, kteří vystřídali v neděli končící Petru Vendolskou a Adéla Sukupovou. Jeli jsme šesti vozidly, z nichž dvě včetně vozíku nám na převoz zapůjčil Jan Pecha, osobáky byly tři a na závěr hasičská Avie, která poctivě vytvářela kolony, kde mohla 
. V neskutečných vedrech nad vozovkou dostávala Avie opravdu zabrat a z důvodu uzavírky cesty u Zdounek jsme museli jet přes Buchlovské hory. Samozřejmě, že ještě než jsme dosáhli nejvyššího vrcholu hor, už jsme vyvřeli. Naštěstí jsme ale stále připravení a vodu vozíme pro tyto případy s sebou. Takže jsme chvíli počkali, na benzínce dočepovali něco do zásoby a pokračovali dál – pak jsme to již zvládli na jeden zátah. Ubytovaní jsme byli v devíti chatkách a jednom srubu, který se stal domečkem všech přítomných žen a dětí pod 5 let. Prostředí na Kamínkách po několikatýdenních vedrech připomínalo spíše prérii, po které se však neproháněly jen naše děti, ale i tisíce nenasytných vos. První píchnutí proběhlo samozřejmě krátce po příjezdu. Pivní slavnosti, které skončily před třemi dny, zanechaly všude odér chmelového moku tak silný, že lákal vosy z širokého okolí. Tyto od stolů a chatek odlákaly pouze zavěšené lahve s návnadou - pivem či neředěným sirupem. První tři dny jich ale opravdu neubývalo a do soboty jsme napočítali 53 vosích píchnutí – pak jsme to už nepočítali, byl to jasný Kamínkovský rekord 
. Někteří, hlavně ti nejmenší, řvali tak silně, že je muselo být slyšet snad až v Roštíně – mezi největší řvouny patřil Mireček Stoklasa a Šíma Bartuněk 
. Oproti nim byl zase celkem statným držákem Matyáš Blaha alias Mates, který bez problémů ustál i čtyři píchance za den a spíš zuřil, než brečel. Je ale jasné, že vosy je samy od sebe nepíchly, kluci totiž zřejmě hráli hru, kdo jich nejvíc podráždí.
Pobyt byl tradičně zahájen přípravou táborových triček, na které si letos děti vykreslovaly nalepovací folie s tematickým obrázkem požárního sportu. Harmonogram dne probíhal takto: 07:00 budíček a hygiena, 07:30 nástup na hřišti, ranní rozcvička a celotáborová olympiáda, 08:30 snídaně, pak zpravidla trénink až do oběda (v 11:00 svačinka), 13:00 oběd, do 14:30 polední klid a poté až do večeře společné hry (16:00 svačinka), 19:00 večeře, poté různé hry a ve 21:00 hygiena a večerka. Zpravidla dopoledne bylo zaměřeno na trénink závodu požárnické všestrannosti, útoku CTIF a u dorostenců (Adéla Vyoralová a Marek Šiška) pak spojovačka, kladina a okno. Odpoledne pak probíhaly tzv. Mayské hry, což byla celo táborová hra, kdy v rámci plnění různých 13ti disciplín sbíraly děti rozdělené do pěti družstev diamanty. Kdo jich nasbíral předepsaný počet jako první, tak vyhrál. Nutno poznamenat, že bojovnost v týmu byla značná a odhodlání zvítězit v každé disciplíně bylo vidět na první pohled. Např. disciplína pro jednotlivce - v držení tenisového míčku na plastové lžičce jednou rukou, za provádění různých cviků vyhrála Adéla Vyoralová, která takto soustředěně stát vydržela přes 70 minut. Nebo dále stát na jedné noze, navíc za provádění různých cviků vydrželi nejdéle Marek Šiška a Karolína Stoklasová – 38 minut – schválně si to zkuste! Hravě již také všichni (včetně těch nejmenších) zvládají běhy na delší trať – 4 km ve členitém terénu, s táhlým kilometrovým kopcem na závěr nejsou problém ani v horkých dnech, byť s podvečerním ochlazením – zvládli to i za 27 minut.
V úterý a středu se však počasí zcela otočilo a oba dny doslova celé propršely. Ráno jsme vstávali až na snídani, olympiáda dvakrát kvůli počasí odpadla a stejně tak i trénování venku. Náplň dne byla sice výrazně omezena, ale vše jsme přečkali s nepohybovými aktivitami v přístřešku „u sudů“, anebo v restauraci, kde jsme si dokonce i na projektoru pustili film. Ve středu po večeři nám místní (nejlepší 
)paní servírka spontánně uspořádala diskotéku, na které se tedy nejvíce vyřádili ti nejmenší a pořádně zapařili u dětských i diskotékových videoklipů – po více jak dvou hodinovém tanečním maratonu jsme to utli asi v půl desáté večer.
Ve čtvrtek nás již probudilo sluníčko, které všem hned zlepšilo náladu. Trénování probíhalo dopoledne opět v plném proudu a po obědě se družstva vydala na finálovou honbu za Mayským pokladem. Této se účastnila všechna družstva, bez ohledu na předchozí úspěch ve sbírání diamantů. Jen odměna byla, co do množství, rozdílná podle jejich předchozích výsledků. Na trase o délce cca 4,5 km již nemuseli potit krev, aby zaběhli, co nejlepší čas, nýbrž šlo o to, aby na sedmi stanovištích správně použili repliku Mayského kalendáře a za pomoci buzoly a správných odpovědí z Mayské tématiky, se kterou byli průběžně seznamování od začátku tábora, dosáhli cíle a nalezli truhlu s pokladem. Ta byla uložena až u márnice na roštínském hřbitově. Ne všichni však zvládli zodpovědět otázky správně, a tak se hra neplánovaně protáhla až do večerních hodin – tentokrát jsme nevečeřeli společně, ale tak nějak po skupinkách, jak kdo měl volno J Tento den se již konečně také dostalo na trénování útoku s vodou a mašinu bylo slyšet až k vysílačům za vesnicí 
S ohledem na již popisovaná horka bylo vody všude málo, běžně plné nádrže, byly zcela prázdné, anebo tzv. „na dně“. Se starostou obce Roštín jsme se dohodli, že můžeme šetrně využívat jednu z hasičských nádrží, kde bylo místo původních 2 metrů, asi 25 cm ode dna. Toto jsme respektovali a od trénování útoků jsme raději ustoupili, - odčerpali jsme pouze 2 kubíky, které nám vyšly akorát tak na toto závěrečné trénování.
Na bazén jsme se dostali jen jednou, ale zato jsme tam strávili celé dopoledne a měli jsme jej opravdu jen pro sebe. Nechyběly ani dva táboráky. První jsme udělali v pondělí večer, krátce před bouřkou, která nás u ohně nechala posedět sotva hodinu a půl. Druhý – rozlučkový, proběhl právě ve čtvrtek večer, během kterého jsme nejen dojedli všechny špekáčky, ale také uspořádali tradiční stezku odvahy – s ohledem na předchozí činnost byla tentokrát zainprovizovaná na rychlo a jen pro ty mladší kousky - samozřejmě, že největší borcům ve tmě rychle sklaplo a byli rádi, že nic nepustili do kalhot 
. Jen výlet na Bunč nám letos (stejně jako i vloni) opět nevyšel. Naplánován byl právě na jeden z obou propršených dnů, takže aspoň můžeme mít už nyní jedno předsevzetí na příště.
Závěrečný páteční den 21.8.2015 proběhl hlavně v duchu balení a uklízení všech chatek, překážek a nářadí, ale stihli jsme zahrát i baseball a zapsat se do kamínkovské kroniky. Před obědem proběhlo slavnostní vyhlášení olympiády a ocenění nejen těch nejlepších, ale všech, kteří na táboře byli. Nechyběla ani pamětní medaile, které mají pravidelní účastníci již čtyři. Kuchařům a servírkám opět nemůžeme vytknout vůbec nic, vedoucí paní Dozbabové jakbysmet. Myslím, že můžu mluvit za všechny, že jsme byli zcela spokojení a byla mezi námi cítit možná i trošku chuť zůstat tady déle a ještě chvíli si odpočinout od běžných dní. Takže na příští letní tábor – „Zdar, zdar, zdar“
